Ing. Jiří Nezval
Nápojové obaly z PET, plechovky a ze skla nejsou smetí

Na úvod věnujte, prosím, pozornost převzatému videu o životním cyklu (LCA) PET lahví a jejich recyklaci
z webu PETCORE The PET lifecycle video

U PET lahví jde o náročnou tzv. "B2B" REcyklací - ze starých lahví nové.

Uzavřený cyklus využití začíná automatizovaným odběrem obalů RVM automaty s NIR čidly, u nás dobře známými pro odběr zálohovaných pivních lahví.

Při souběžném odběru nejen jednocestných PET lahví, ale všech typů zálohovaných nádob (a vrácení zálohy) dojde na jediném odběrním automatu (RVM = zkr. Reverse Vending Machine) k dokonalému roztřídění nápojových obalů podle typu materiálu (PET, sklo, plechovka), barvy (PET/sklo), zmenšení objemu (posekáním/podrcením u skla, event. slisováním PET mimo automat) a oddělenému uložení každé z frakcí do přepravních kontejnerů.

Těch může být až sedm - na 3 barvy u PET, 2 u skla, 2 u plechovek (Alu, ocel).

Představy o nutném vybavení měst a obcí sedmi, resp osmi/devíti (na kartonové obaly/bio-odpady) barevnými a většinou posprejovanými popelnicemi na tříděný sběr těchto komodit, navíc v co nejkratší vzdálenosti - aby to měli občané co nejblíž - jsou už nepředstavitelné.

V "popelnicové kultuře" bychom sice byli #1, ale co by na takovou výzdobu s pořádkem kolem řekli majitelé domů, obchodníci, restaurace a pod.? Proto ta snaha umístit sběrné nádoby do podzemí.

Důsledky na roční "poplatky za odpad" (s uvažovaným zvýšením od 2009 na 900 Kč, či dokonce 1.700 Kč za osobu/rok včetně batolat), dopady na emise CO₂ z nadměrné přepravy, kvalitu třídění, následné náklady na dotřiďování, atd., neodpovídají nyní dosaženým výsledkům vědy a vývoje (R&D/BAT) v oboru a navíc jsou ve svých důsledcích silně demotivační.

Takto získané druhotné suroviny jsou po automatizovaném odběru a po následné kompaktaci (v automatu, nebo v samostatném lisu) převáženy do meziskladů, nebo přímo do recyklačních závodů.

U PET lahví recyklací buď jen na prané PET vločky/regranulát, nebo až na PET potravinářské kvality, z něj až na předlisky lahví, nebo v plnírně nápojů přímo na PET láhve.

Prvý krok (zpětný odběr) je ale věcí obchodních řetězců - nikoliv obcí, jako dosud. OBEC tento obal po spotřebě nevytváří, je to spotřebitel a současně MAJITEL OBALU. OBCHODNÍ ŘETĚZCE jsou totiž svým "mega-prodejem" jejich největším zdrojem, u PET vykazuje tržní podíl těchto nápojových PET obalů, v ČR je to přes 92%.

Jen za PET láhve jsme obchodu v ceně nápoje zaplatili (podle údaje MPO již v roce 2003) částku zhruba 8 miliard Kč.

Prodejci by proto měli mít, též z mnoha dalších důvodů, zákonem uloženu zodpovědnost za následné vracení nápojových obalů k dalšímu využití. Ne exportem do Číny, ale umožněním RECYKLACE V UZAVŘENÉM CYKLU V ČR.

Na "zodpovědnost obchodu" přišli sice Švýcaři - viz PETFLASH 27/2002, str.2, kteří se zálohování (viz PETflash) urputně brání. Je to surovina, kterou jejich recyklační závody mají zcela gratis. Tak jako u nás.

Kdo u nás nejvíce brání aplikaci záloh se informujte na odkazech v rozcestníku v levém sloupci s názvem "O zálohách v Česku," obdobně je tomu u našich sousedů na "Zálohy na Slovensku." Obdobně tomu bylo do roku 2003 rovněž v případě Německa.

Kdo konkrétně brání zálohování nápojových obalů? Jsou to především výrobci PET lahví, nápojových plechovek, a nápojového skla (u nás s výjimkou pivních lahví). Protože jsou tyto obaly po spotřebě označovány přívlastkem ODPAD, platí jim je zákazník v ceně nápoje. Čím více se jich efektivně nevyužije (recyklací v uzavřeném cyklu), ale naopak spálí (což je nyní protlačováno), tím jsou jejich zisky logicky vyšší. Takže "green" snahy o snižováni hmotnosti PET lahví vedou ke stejnému cíli - není to tedy fakticky šetření zdrojů, ochrana životního prostředí, a podobné výmysly.

Dále to jsou výrobci nápojů. Z tzv. "BIG 4" (hlavně Coca-Cola, Pepsi Cola, Danone, Nestlé). Z nich je to např. právě švýcarská Coca Cola Beverages AG, která je zásadně proti. Podle šéfa švýcarské CCB AG Baerlochera "Záloha přináší pouze problémy, neřeší ale žádné!".... Švýcaři jich recyklací využili v roce 2007 sice hodně (a mají absolutní primát v Evropě), ale je to stále pouze 78 procent.

K odpůrcům záloh nyní (u nás) přistupují i obce. Jejich Svaz (SMO ČR) a Asociace krajů České republiky, jsou nejen proti zálohování, ale požadují podstatné zvýšení ročních poplatků za odpad. Zvyšování poplatků je naprosto negativní motivací spotřebitelů, stejně jako označování těchto cenných materiálů slovem "odpad." Protože je to cenná komodita, se kterou taky obce úspěšně obchodují - a to nejen u nás.

Zálohy jsou prý, podle jejich názoru,  scestné a DISKRIMINAČNÍ. Diskriminace to je, ale především SPOTŘEBITELŮ. Pokud dnes koupíme nápoj, platíme v ceně i obal. Obal je proto naším majetkem - a to výhradním. Občan má právo na kompenzaci částky, kterou v ceně nápoje za obal zaplatil. Tento přístup je dosud jaksi cizí. Nejen u nás.

Údaj o vývozu plastů v roce 2007 (nejen PET lahví) ze zemí EU 27 jsem převzal 22.12.2008 na interním webu i s titulkem: Build more plastics recycling capacity - EuPR (Postavme více recyklačních kapacit pro plasty), kde je uvedeno, že celých 85 procent postkonzumních plastů bylo vyvezeno do Číny. Tam ale vyváží nejen EU 27, ale celý svět, takže Číňani jsou doslova zahlceni, zastavili dovoz a důsledky pociťuje celý zpracovatelský a recyklační průmysl. Je proto třeba postavit další kapacity na recyklaci, tj. ze starých PET lahví nové (bottle to bottle, zkr. B2B). Jiná cesta pro Evropu, svět (ale i USA a UK totiž neexistuje), Číně nyní stačí na výrobu vláken a z nich out-door módy - pro vietnamské mega tržnice - to, čeho má plné přístavy.